ještě nedávno mi bylo šest let a několik měsíců, už skoro sedum, když jsem poprvé nastupovala do školy. "sedum mi bude v říjnu", a tak jsem tam byla mezi těmi staršími. měla jsem fungl novou aktovku, červenou s něčím modrým. ten první den ve škole jsem na sobě musela mít šaty, byla jsem donucena, protože šaty jsem nesnášela a vůbec nevím, co je na nich přínosného, ale prostě byla jsem holka, tak jsem musela jít v šatech, byly modrý, mamce se asi zdály obyčejný, tak je musela ještě obšít krajkou, jo, nakonec vypadaly hezky, ale jak jsem řekla, nic pro mě, takže jsem se v tom necejtila, takže jsem tam ten první den nejspíš nebyla sama za sebe, ale co už. a tak jsem teda nastoupila na základku. a každý ráno, když jsem do ní chodila, jsem míjela školku a strašně jsem se naparovala, protože já už jsem chodila do školy, a některý ze školky, se kterejma sem byla ve stejný třídě, tam furt ještě trčeli, takže jsem měla fakt dobrej pocit, když jsem s aktovkou potkala nějakýho "kamaráda" ze školky.
už je to dlouho, co mi bylo 15, ale ještě jsem pořádně nezačala stárnout, a už mám pocit, že už jde "dnešní doba" mimo mě. zatímco já jsem svůj "život" prožila bez internetu, dneska se bez něj už nikdo neobejde, ani já. lidi už na internetu najdou všechno. když tehdy nebyl, psali jsme referáty podle knih, a to pro mě byl docela velkej problém, protože v knihovně jsem nikdy nenašla nic pořádnýho, aby se podle toho dal napsat kloudnej referát, takže to dopadlo vždycky tak, že jsem tam stepovala s tím "něčím", co jsem splašila, a v lepším případě jsem to měla udělat znova, v horším mě zprdla, vlastně oba případy stály za ho***, protože znova hledat to "nic" se mi nechtělo. a vlastně jedinej problém byl v tom, že jsem se moc nekamarádila, takže všichni ostatní si pučovali knížky navzájem a já jsem teda "lovila" naprázdno v šelijakých nic moc knihovnách.
taky dneska si člověk na netu pustí každou písničku, dokonce i si "nalistuje" stránku rádia a tam si zjistí, jak se jmenuje ta úžasná písnička, kterou zrovna hrajou, pak si ji najde na netu a pouští si ji furt dokola, takže pak už mu tak zajímavá nepřijde nehledě na to, že si ji pouští do dvou do rána, takže druhej den už z ní tak moc dobrej pocit nemá, navíc je člověk trochu nevyspalej. no kdysi jsem poslouchala rádio v magneťáku a tehdy jsem zrovna "lovila" v éteru beatles, jakýkoli písničky vod nich, tehdy nastala taková pseudoslavná léta beatles, akorát že voni spíš už vzpomínali, než konali. no a tak jsem vždycky juchala, když jsem uspěla. a jelikož byla největší pravděpodobnost, že ji zahrajou na rádiu, kde se hrál hodně rock a už si to moc nepamatuju, ale hodně šedesátky, sedmdesátky a ani už nevím, jestli vůbec osmdesátky, tak jsem kolem toho svého 13tého roku poslouchala dalo by se říct docela kvalitní muziku, queeny, janis joplin tam hráli, nejspíš sem ji napsala špatně, atd. a mně se to vůbec nelíbilo, ale tak nějak i přesto mi to přišlo zajímavé, nejspíš hlavně to, co pak kolem toho povídal moderátor. stejně tak, myslim to byla stejná doba, kdy jsem koukala v televizi na klipy a tehdy jich hodně bylo už nevim jak se to jmenovalo, běželo to odpoledne asi 4 hodiny v kuse, a to sem potřebovala, protože pak zas byla větší pravděpodobnost, že zahrajou beatles, tehdy měli novej klip, tuším jenom jeden, už nevím, no a tam se pouštěla taky kvalita, aspon mi to přijde, když dneska vidim, čemu "se řiká" kvalita. prostě jamiroquai, tohle nemám šanci napsat správně, therapy? atd.
takže tak nějak po tomhle všem mám ted možnost řikat, že jsem poslouchala kvalitní muziku a koukala jsem na kvalitní klipy. i když jsem k tomu přišla jako slepej k houslím a nevim tedy, co s těma houslema ten slepej pak dělá, ale já si s tím rady nevím dodnes a poslouchám stejně jenom to, co se mi "líbí", i když musim uznat, že jsem se trošku vyvinula od doby, kdy jsem nastoupila do základky a poslouchala jsem queeny a zpívala jsem šoumaskalóón a ta melodie se mi vůůůbec nelíbila.
nevim jestli tohle jsou stěžejní pilíře toho, čemu řikám, že už ze mě dělá pamětníka. ale asi jo. ve výsledku vlastně je dneska všechno dostupný a člověk už si nemusí nic pořádně vybojovat. když budu řikat, že pamatuju, jak benzinka byla široko daleko jedna a ještě v rozkladu, a dneska už se může člověk vy**** na každym rohu, tak to už bych "klesla" asi hodně hluboko. nebo že jedinej "phone" byla pevná linka, a tak když jste se někomu dovolali, tak musel bejt zrovna doma. no zní to blbě, ale pro dněšní mládež asi hodně nepředstavitelné. a v docela čerstvé paměti mám, jak mi jedna moje známá povídala "a ted jsou strašnym hitem ty sms prosimtě! už si to zkoušela? tak my tam v tý hospodě si prostě jen tak píšem mezi sebou, to je fakt sranda". no takové nadšení... ale některá ta internetová dostupnost už je někdy vážně příliš a... má člověk vůbec dneska někdy radost??? jako skutečnou?? když se mu podaří něco najít...
ale vlastně jo, radost je stejně intenzivní, akorát se posunuly hranice toho, co všechno se ještě člověk může dozvědět... a tak dneska můžu na facebooku najít úplně všechny a většina z nich jsou ti, které jsem kdysi viděla naposledy ve svém životě, a třeba je to už tak strašně dávno..........