hodně matně si teď vzpomínám, jak jsem kdysi koukala na člověka, jak málo je svobodnej. začíná to tím, že se narodí jako člověk. nemá na výběr. je prostě člověkem. nemůžete létat např. ... to, že se narodíte s něčim mezi nohama, vás předurčuje k tomu, že budete souložit a plodit děti... a jestli se vám to nelíbí, a chtěli byste se radši místo toho vznášet ve vzduchu nebo ve vodě a necítit žádný cit, tak máte smůlu... a pak už se vezete...
nastoupíte na povinnou školní docházku, pak musíte buď studovat dál, nebo začít makat, což budete muset jednou tak jako tak, najdete si chlapa/ženskou, založíte rodinu, budete mít děti...
není na výběr. ten druhej odstavec od školní docházky je spíše taková společenská záležitost, že jaksi to sme nalinkovali my sami, my sami lidi.
a co teď? no poběží to furt stejně tak jako tak. člověk se občas zastaví, aby na to všechno kouk z širšího hlediska, začnete se nad tim zamýšlet, začne si zoufat (bez toho to nejde), no ještě že mu to dlouho nevydrží. protože pak si musí nastavit budíka, ráno vstát do práce a povinnosti už ho budou zas unášet dál a nějakou dobu to bude zas dobrý (nemyslim si, že je nějak přínosné prozřít, že vpodstatě nemáme na výběr a co teď s tim...).
to mi připomíná, že jsem došla k názoru, že číst knihy je ta největší hovadina, na které (ne)stojí lidská moudrost.
vždycky se říkalo "sečtělej" člověk... "čtěte, abyste se toho hodně dozvěděli a mohli se pak na věci podívat z jiného hlediska"... z různých hledisek... dobrý no, tak jsem to praktikovala... a pak mě napadlo... k čemu je to vlastně dobrý? fajn no, poznám tedy, jak to kde všude chodí, vezmu si z toho ponaučení, poznám myšlenkové pochody nejrůznějších individuí, nahlédnu do tajů života pohledem rozličných perzón, budu se moci zamyslet nad věcmi, které by mě nikdy nenapadly, abych je k zamýšlení použila, poznám, jak je všechno relativní a jak ve výsledku se mám vlastně "úplně dobře"... fajn no... tak budu chvíli přemýšlet o životě, nahlédnu do vyšších filosofických sfér... ale bude mi to k hovnu, protože stejně nikdy nepřijdu na to, proč se člověk narodil jako člověk (vč. toho, proč zrovna na Zemi), proč se člověk vůbec narodil, jaké tady má poslání, a to né jako vaše osoba sama, ale vůbec lidstvo jaké má poslání... kam se řítí (protože je jasné, že na vzestupu není, příroda je mocná čarodějka a lidi sou tak blbí, že si furt budou myslet, že jsou pány tady na Zemi)... a není tady lidstvo vlastně za trest? když teda už člověk nemá svobodnou volbu, že třeba by chtěl bejt raději kytkou, nebo úplně nejlépe by narodit se nechtěl vůbec, chtěl by se něco jiného někde jinde, a nejspíš něco někde kde kam kdy jak v jakém rozměru a co? vůbec? vůbec...
myslim si, že lidi musí najít tu správnou cestu, jak se tady na planetě Zemi zachovat, když už se tady narodili... jako lidi... myslim si, že se teď chovaj docela blbě... a to je tak všechno. prostě nečtěte knihy, k ničemu vám to nebude, běžte radši spát, nebo něco jinýho dělat, HLAVNĚ nepřemýšlejte furt o něčem a už vůbec ne o tom, jaký tady máme poslání, prostě nepřemýšlejte o něčem, na co nemůžete přijít! je to ztráta času, jo jo jo, přesně tak, taky jsem ho slušnou dávku ztratila. tak čau, čase.